Typický dospělý jedinec s hyperaktivitou? Nebo chcete-li s ADHD? Možná je to někdo ve vašem okolí, možná vy sami – takový jedinec dokáže být okouzlující, srší nápady, vrhá se do podnikání, rozjíždí projekty, ale vlastně mu nakonec nic nevychází, protože věci umí vykopávat, ale nedotahuje je do konce.

A to se může týkat jak studia, tak práce a pracovních projektů. Příznačné bývá také časté střídání zaměstnání a potíže s termíny. Okolí ho může považovat za nespolehlivého. Hyperaktivita, respektive její projevy, mají negativní vliv i na vztahy, včetně partnerských, žít s takovým člověkem je poměrně náročné. Také přátelství může utrpět, hyperaktivní člověk někdy nejde pro ostřejší slovo daleko, snadno se pohádá.

A napadlo by vás, že mezi projevy ADHD u dospělých patří i prokrastinace –  většinou jde o odsouvání záležitostí, na jejichž vyřízení je nutné soustředění, věcí, které hyperaktivní jedince nebaví, případně vyžadují jednání s úřady a podobně. Pacienti mívají problémy třeba s placením pojištění či daní, dodržování termínů různých prohlídek a podobně.

Vnitřní neklid střídá ten viditelný

Zkratka ADHD pochází z  anglického Attention Deficit Hyperactivity Disorder - porucha pozornosti s hyperaktivitou. Na rozdíl od dětských pacientů se ADHD a s ním spojený neklid neprojevuje tolik navenek fyzicky, během dospívání ho totiž střídá neklid vnitřní.

ADHD v dospělosti má asi 40 až 60 procent z těch, kdo ho měli už jako děti. Neobjevuje se zničehonic až u dospělých lidí. Pokud někdo začne své potíže řešit až jako dospělý, většinou se spolu s odborníkem dobere problémů spojených s hyperaktivitou, které měl už coby malý.

Namátkou půjde o nějaké záseky ve škole, neustálé vyrušování, domnělou dyslexii, dysgrafii, dyspraxii, zapomínání úkolů, pomůcek, penálů, mizerné známky neodpovídající inteligenci, v pozdějším školním věku absence či pozdní příchody. Často se také ukáže, že dotyčný jedinec s ADHD není jediný, kdo v rodině potíže měl nebo má – hyperaktivita je totiž dědičná.

Praktik vám moc nepomůže

I když svému praktickému lékaři důvěřujete, tady toho s vámi moc nezmůže. I kdyby snad hyperaktivitu dokázal správně diagnostikovat, nemůže vám předepsat léky, které se k léčbě používají. To může udělat jen psychiatr nebo neurolog. Lepší je proto kontaktovat psychologa nebo psychiatra a svoje obtíže konzultovat s ním. Bohužel, ne všichni zdejší odborníci uznávají poruchu pozornosti v dospělosti jako legitimní diagnózu, případně ji neumějí správně diagnostikovat. A také je dobré vědět, že v tomto oboru jsou čekací doby mimořádně dlouhé. Ale podle představitelů oboru se situace lepší, i když pomalu.

Lékaře budou v rámci vyšetření zajímat projevy a příznaky nepozornosti, hyperaktivity a impulzivity, bude se vás ptát na problémy ve vašem osobním i pracovním životě.

ADHD je neurovývojová porucha, a proto se bude odborník snažit doložit přítomnost příznaků již v dětském věku, bez ohledu na to, zda vám ho tehdy diagnostikovali, nebo ne. Klinický rozhovor se doplňuje specifickými testy nebo psychologickým vyšetřením.

Osm procent? Je to možné

Mezi dospělými má ADHD podle aktuálních odhadů a studií až osm procent lidí, s mírnou převahou mužů - podle Světové zdravotnické organizace je průměrný výskyt nižší, činí 3,4 procenta. Velkou roli hraje povědomí o diagnóze, a je proto pravděpodobně, že platí spíše vyšší číslo, protože mnoho lidé o své diagnóze neví, případně to nenapadne ani jejich lékaře.

Psychoterapie zaměřená na ADHD u dospělých je bohužel rovněž dost v začátcích. Z psychoterapeutických přístupů má nicméně dobré výsledky například kognitivně behaviorální terapie (KBT) nebo coaching. Z farmak se v rámci terapie používají stimulancia (methylfenidát) či některé nestimulující látky (atomoxetin).

ADHD jako taková nejde pomocí léků vyléčit, ale obě skupiny farmak umí výrazně zmírnit projevy problémů s pozorností i hyperaktivitu jak u dětí, tak u dospělých. Jsou na předpis, to znamená, že před začátkem léčby lékař musí zvážit případnou kontraindikaci a rizika. Obecně platí, že obě skupiny farmak jsou relativně bezpečné, nehrozí u nich například rozvoj závislosti.