Mít genetickou predispozici k jakékoliv nemoci, bipolární poruchu nevyjímaje, však neznamená, že se nemoc musí během života rozvinout. Mechanismus spouštění nemoci není zcela jasný, ale má se ta to, že význam mají faktory psychologické a ambientální (vliv okolí).

Tyto nové poznatky mohou přispět v dalších fázích zkoumání, která by mohla vést k identifikaci specifických genů, které jsou zodpovědné za rozvoj bipolární poruchy.

Výzkum odhalil genetické rozdíly mezi bipolární poruchou I. typu, kde jsou plně rozvinuty manické fáze, a bipolární poruchou II. typu, kde nemocní nemají plně rozvinuté manické fáze (hovoříme o hypománii, lehčí formě mánie). Podrobné zkoumání odhalilo, že bipolární porucha I. typu má silnou genetickou vazbu se schizofrenií, zatímco bipolární porucha II. typu je vázána s velkou depresivní poruchou.

Tyto poznatky mohou přispět v dalších fázích zkoumání, která by mohla vést k identifikaci specifických genů, které jsou zodpovědné za rozvoj bipolární poruchy. Mohou být také užitečné pro lépe cílenou terapii, ze které budou nemocní s bipolárně afektivní poruchou benefitovat.

Bipolárně afektivní porucha, dříve maniodepresivní psychóza, je onemocnění s velmi různorodým průběhem, které u jedince způsobuje poruchy nálady. Střídají se období atak s remisemi. Nemoc se u každého jedince projevuje jinak a během života se projevy různě mění. Mezi poruchy bipolárního spektra řadíme výkyvy nálad ve velkém rozsahu: mánie, hypománie, smíšené epizody, subdeprese, depresivní epizody a depresivní smíšené stavy.

O studii více zde.