​Je mi to neskutečně líto. Vždycky jsem si přála, aby nám to vyšlo. Byla jsem přesvědčená, že my dva k sobě patříme. Už od prvního setkání, který je pro mě doteď nepochopitelný až do nedávný doby. Jenže to tak asi není. A ty ani nemůžeš vědět, jak mě to mrzí. Do toho vztahu jsem dala všechno. Emoce, kompromisy, chtíč. A nebylo to tím, že bych byla ...

Já jsem to neviděla. Byla jsem oslepená láskou. A to jsem si byla jistá, že nejsem. Po těch sračkách, kterýma jsme si spolu od začátku prošli, jsem se snažila ty věci nevidět. Chtěla jsme mermomocí ten vztahu udržet. Přece nedam do něčeho tolik energie, abych to zase ukončila. Jenže s tebou je to těžký. Až abnormálně. Už od začátku jsem poslouchala...

​Málokdy se na něco vyloženě těším, ale poslední dobou si užívám psaní s Klárou. Výhodou karantény je, že jsme nemuseli řešit, jestli se nějak uvidíme. Ne, že by někdo z nás tuhle možnost zmínil. Myslím, že nám oběma vyhovuje prostě si jen psát. S Klárou už si píšeme dlouhé týdny a myslím si, že by z toho mohlo něco být. I když jsem se ještě loni v...