O bezpodmínečném či bezmezném přijetí se v psychoterapii mluví výhradně ve vztahu ke klientovi. Tedy terapeut přijímá klienta pozitivně tak, jak je, a snaží se mu pomoci. Pochopitelně to takhle vždycky nejde, a to zejména tehdy, řeší-li se s klientem náročnější témata (třeba sadismus, pedofilie), na které terapeut prostě „nemá žaludek". V takových ...

Znáte ten pocit, když něco nestihnete, neuděláte, nedokončíte? Jak moc dokáže člověka zžírat to, že třeba nedodělal školu, nebo že někde zanechal rozdělanou práci? V psychologii se o „nedokončených" věcech píše/mluví docela dost. Když se něco nedodělá, je to jako nedomalovaný obraz. A takový nedokončený obraz může člověka pronásledovat celý život, ...

Znáte ty filmy, které začínají koncem? Ty filmy, kdy na začátku víte, co se děje na konci příběhu, a teprve pak se filmaři rozvypráví, co tomu předcházelo? Tak takový blog, kdy se začíná koncem, nemám, protože vlastně ten příběh ještě neskončil. Teda „psychoterapie" skončila, ale tím neukončeným Gestaltem si to celé žije dál vlastním životem, čemuž...

Je to už nějaký pátek, co jsem napsala poslední článek. Nehledejte v tom pandemii koronaviru, tohle šlo zcela mimo mě. Žádný strach ani panika se nedostavily, naopak jsem si velmi užívala to, že nemusím s dětmi vstávat do školy a všechno nějak plyne. Poslední týdny jsem hodně trávila přípravou na jeden velmi složitý projekt, jehož realizace mě čeká...

Čtenost mého blogu neupadá, a tak si říkám, že bych měla po delší odmlce zase něco napsat, byť by se z posledních mých článků dalo tušit, že příběh má svou tečku. Začnu tím, že je mi dobře. Je mi dobře nejspíš proto, že jsem přijala, že má dávná i nedávná traumata jsou „moje" a že v jejich nakládání s nimi si musím vystačit sama. Že hledat pomoc ně...