​ V době, kdy píšu tuhle část blogu, jsem už poměrně dost poučený laik, protože mám velmi načteno. V jednom z minulých blogů jsem se zmínila o knize "Jak mi dneska je? Aneb 44 možných i nemožných způsobů, jak začít psychoterapeutické sezení" ( k dostání zde ). Je to kniha pro psychoterapeuty, která jim dává zajimavé tipy, jak svou práci dělat dobře...

Znáte ten pocit, když něco nestihnete, neuděláte, nedokončíte? Jak moc dokáže člověka zžírat to, že třeba nedodělal školu, nebo že někde zanechal rozdělanou práci? V psychologii se o „nedokončených" věcech píše/mluví docela dost. Když se něco nedodělá, je to jako nedomalovaný obraz. A takový nedokončený obraz může člověka pronásledovat celý život, ...

Znáte ty filmy, které začínají koncem? Ty filmy, kdy na začátku víte, co se děje na konci příběhu, a teprve pak se filmaři rozvypráví, co tomu předcházelo? Tak takový blog, kdy se začíná koncem, nemám, protože vlastně ten příběh ještě neskončil. Teda „psychoterapie" skončila, ale tím neukončeným Gestaltem si to celé žije dál vlastním životem, čemuž...

„Sarkasmus je nejnižší formou humoru, ale nejvyšší formou inteligence." Oscar Wilde Sarkasmus mě docela baví. V odborných textech týkajících se psychologie se o něm píše docela nehezky, ale já bych to – co se týče každodenního života, nikoliv terapie – neviděla tak špatně. Odlehčení nepříjemných situací je fajn a když člověk není neempatické tele, ...

​Při psaní nadpisu mě hodně zamrzelo, že už nemůžu psát o „ punkové terapii ", ale musela jsem ji přejmenovat na „dechovkovou" . Inu co, pohled na věc se v čase mění a někdy potřebujete na utřídění myšlenek nejen ten hojivý čas, ale i někoho nezávislého, kdo se na daný problém podívá s opravdovým odstupem a otevře vám oči. Takže ano, budu dnes psát...

Dnes mi domů přišlo malé překvapení. Květiny. Byl u nich milý vzkaz. Kamarádka-doktorka mi děkovala za dva respirátory, které jsem jí před dvěma týdny donesla, protože neměla v ambulanci vůbec nic. Ačkoliv takovou samozřejmou pomoc nepovažuju za „dar", připomnělo mi to, že jsem ještě nepsala o „darech v terapii". V naší terapeutické dechovce to byl...

​Na některé věci člověk musí přijít sám. Respektive si k nim musí sám dojít a na to je potřeba čas. Co naplat, že vám vaše známá, zkušená terapeutka, říká, že tahle „punková terapeutka", ač psychiatr s několikaletou praxí, navíc končící výcvik v Gestalt terapii, byla totální mimoň a že nemá smysl přemýšlet o tom, kde jsem udělala chybu a co jsem mě...