O bezpodmínečném či bezmezném přijetí se v psychoterapii mluví výhradně ve vztahu ke klientovi. Tedy terapeut přijímá klienta pozitivně tak, jak je, a snaží se mu pomoci. Pochopitelně to takhle vždycky nejde, a to zejména tehdy, řeší-li se s klientem náročnější témata (třeba sadismus, pedofilie), na které terapeut prostě „nemá žaludek". V takových ...

Znáte ten pocit, když něco nestihnete, neuděláte, nedokončíte? Jak moc dokáže člověka zžírat to, že třeba nedodělal školu, nebo že někde zanechal rozdělanou práci? V psychologii se o „nedokončených" věcech píše/mluví docela dost. Když se něco nedodělá, je to jako nedomalovaný obraz. A takový nedokončený obraz může člověka pronásledovat celý život, ...

Znáte ty filmy, které začínají koncem? Ty filmy, kdy na začátku víte, co se děje na konci příběhu, a teprve pak se filmaři rozvypráví, co tomu předcházelo? Tak takový blog, kdy se začíná koncem, nemám, protože vlastně ten příběh ještě neskončil. Teda „psychoterapie" skončila, ale tím neukončeným Gestaltem si to celé žije dál vlastním životem, čemuž...

Hranice v psychoterapii jsou velmi důležitým tématem a když se podíváte na program různých setkání psychoterapeutů, konferencí a jiných vzdělávacích akcí, zjistíte, že se tam tohle téma často vyskytuje. Hranice, které si lidé dávají v běžném životě, respektive si je kolem sebe budují, aby si uchovali „svůj prostor", jsou v podobném smyslu důležité ...