Chemie a já

O antidepresivech už jste možná slyšeli. Někdo si je plete s benzodiazepiny, takže si myslí, že třeba Neurol je antidepresivum. To fakt ne. 

Zatímco benzodiazepiny, hovorově „benzáky" (třeba ten Neurol, Diazepam, Rivotril atd.), vám „udělají dobře hned" (a proto na ně vzniká závislost), antidepresiva najíždějí strašně pomalu a užívají se dlouhodobě. A taky mívají dost neblahé vedlejší účinky.

Mám bohaté zkušenosti s oběma skupinama, ale závislost se naštěstí nikdy nedostavila, zřejmě nejsem ten "správný" typ. Znám ten pocit, když si v tom největším zoufalství vezmete tři „benzáky", aby duše tolik nebolela, znám ale i frustraci z toho, že antidepresiva nefungují, jak mají. Vztah k chemii, jak tomu rádá říkám, mám veskrze pozitivní, ale spoleh na ni bohužel úplně není.

Léky mi nikdy nepředepsal doktor. Mám dost známých na to, abych si zajistila, co potřebuju. Takže mám takový arzenál chemie, že bych mohla zmedikovat celé Tesco i se všema protivnýma pokladníma.

Když mi začalo být hodně blbě, sáhla jsem nejdříve po Escitalopramu, což je antidepresivum typu SSRI. SSRI mají pozitivní vliv na množství serotoninu na synapsích, takže byste ho měli mít dostatek na to, aby vám bylo dobře. Jenže SSRI mají docela nepěkné vedlejší účinky, typicky problémy v posteli. To by se možná i dalo přežít (když je vám opravdu ouvej, tak si určité věci dokážete odpustit...), jenže u mě se vyskytl další problém, a to je zvýšená krvácivost. Najednou jsem byla samá modřina, spouštěla se mi krev z nosu, prostě docela na hovno.

Escitalopram jsem brala dva měsíce a bylo mi výrazně líp. Byla jsem tak nějak laxní, v práci jsem fungovala skvěle, depka poodstoupila. Jenže ty modřiny po těle nevypadaly vůbec dobře a já jen čekala, kdy se mě na ně můj manžel, který doma nepobývá moc často, zeptá. O depresi netušil zhola nic a já jsem mu o tom vyprávět nechtěla, nepochopil by to. Ráno jsem z postele několikrát zběsile prchala poté, co se mi spustila krev z nosu, naštěstí u toho zrovna manžel nebyl…

Vrcholem bylo, když se mi krev z nosu spustila asi pět minut před terapií. Moje nervozita, zvýšený tlak a rychlý tep asi způsobily, že padesát metrů před sídlem mojí terapeutky se mi z nosu začala hrnout teplá lepkavá krev, která v mrazu rychle zasychala.

Tohle byla poslední kapka a já Escitalopram vysadila. Dočetla jsem se, že antidepresiva typu SSRI mohou způsobit větší krvácivost, a to proto, že ovlivňují krevní destičky. To byl zjevně můj případ.

Takže jsem po dvou měsících byla bez antidepresiv a skončila jsem tam, kde jsem byla. Bylo mi zase blbě, „emoční sklo" bylo pryč, připadala jsem si jak na horské dráze, která jezdí někde v suterénu a nikdy nevyjede na denní světlo. Občasnými parťáky mi byly zase „benzáky", někdy víc, někdy míň. 

Bylo mi jasné, že tohle (ne)řešení nebude fungovat moc dlouho.

Po pár týdnech mi terapeutka (T) doporučila Mirtazapin (o T a chemii budu psát příště). Bere se v malých dávkách na noc. Teda alespoň mně byl doporučen na noc, a to tak, že asi čtvrtka tabletky. Asi týden jsem byla taková spavější, což jsem uvítala, protože spánek je můj obrovský problém. Prostě nespím. Takže týden jsem byla docela spokojená a pak se to obrátilo a já jsem nespala skoro vůbec. Tedy můj problém se spánkem se výrazně zhoršil. Zkusila jsem si zvýšit dávkování, ale nic se nezměnilo. Mirtazapin tak skončil v záchodové míse. 

Pak přišlo velmi náročné období, kdy jsem měla hodně nemocné jedno z mých dětí, a mým nejlepším přítelem zase byly benzodiazepiny, byť ne nijak intenzivně, neboť mě moje dítě potřebovalo víc než když jindy. Bohužel právě v tomhle velmi náročném období usoudila moje T, že pro ni asi bude lepší, když už mě v terapii neuvidí. Takže kromě intenzivní péče o nemocné dítě jsem musela řešit, co se sebou, abych se z toho úplně nepoložila.

Z toho, co jsem vyčetla v různých studiích, mi dobře vylezl bupropion, což je antidepresivum, které nemá vliv na libido a ještě člověka "nakopne". Přišlo mi to jako ideální kombinace :)
Jenomže bupropion někomu zvyšuje krevní tlak, takže jsem si najednou musela odepřít kávu, protože jinak přišel ukrutný bolehlav a hukot v uších. Mých 6 - 8 šálků kávy denně se najednou smrsklo na jeden k snídani a k tomu raději ještě jeden brufen, aby to hlava snesla. 

Bupropion fungoval báječně v tom, že jsem celý den jela jako motorová myš. Emoční clona se však nedostavila, spánek se nezlepšil. Co bylo ale úplně nejhorší, bylo to, že při běhu jsem začínala s tepovkou 170, což neznačilo nic dobrého. Buprion jsem nakonec přestala brát po třech měsících: když se mi začalo v autě dělat blbě a já doma zjistila, že mám tlak 180/110, raději jsem tyhle pilulky zlikvidovala. Po pár týdnech jsem už zase běhala jako srna, aniž bych měla jediný problém.

Takhle skončila zatím poslední epizoda s antidepresivy. Zatím jsem nenašla "to pravé" a nevím, jestli se o další hledání budu pokoušet. Čtenáři bych ale určitě doporučila, aby si nehrál na malého chemika a raději se dobře poradil s odborníkem. 

Já s mým štěstím na odborníky asi zůstanu malým chemikem... :)