Hodně lidí mi píše, že doufá, že budu v blogu pokračovat, protože je můj příběh zaujal. Abych byla upřímná, už nemám potřebu se v punkové/dechovkové terapii pitvat, protože je to prostě za mnou. Nicméně faktem je, že občas se stane něco, co „brnkne" na tuhle strunu, a to bych zase nebyla já, kdybych se o to nepodělila… Otázka pro klient(k)y: všímát...

​Na některé věci člověk musí přijít sám. Respektive si k nim musí sám dojít a na to je potřeba čas. Co naplat, že vám vaše známá, zkušená terapeutka, říká, že tahle „punková terapeutka", ač psychiatr s několikaletou praxí, navíc končící výcvik v Gestalt terapii, byla totální mimoň a že nemá smysl přemýšlet o tom, kde jsem udělala chybu a co jsem mě...

Čtenost mého blogu neupadá, a tak si říkám, že bych měla po delší odmlce zase něco napsat, byť by se z posledních mých článků dalo tušit, že příběh má svou tečku. Začnu tím, že je mi dobře. Je mi dobře nejspíš proto, že jsem přijala, že má dávná i nedávná traumata jsou „moje" a že v jejich nakládání s nimi si musím vystačit sama. Že hledat pomoc ně...