Tyto stránky používají k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto stránek s tím souhlasíte.

Přihlásit se

Uživatelské jméno
Heslo
Pamatuj si mě

Vytvořit účet

Povinné údaje
Jméno
Uživatelské jméno
Heslo
Ověření hesla
E-mail
Ověření emailu
Captcha *
Reload Captcha

Říkejte mi třeba Lauro. I když mě často oslovují slečno, už jí více jak deset let nejsem. Vypadám prý na svůj věk zachovale, ale cítím se na sto let. Jsem životem hodně unavená.
Budu psát o průběhu mé psychoterapie, úplně první v životě. Přišla jsem do ní po dávných složitých traumatech, která mě po letech dostihla v podobě depresivních stavů a nesnesitelných úzkostí.
Terapie to byla poněkud zvláštní, což mělo příčinu v úvodním setkání, které vyústilo v nestandardní nastavení psychoterapeutického vztahu. Vlastně to byl takovej "punk v terapii". Nemělo to dobrý konec, vlastně konec to nemělo z pohledu psychoterapie žádný: terapeutka, sympatická dáma řešící nezáviděníhodné osobní trable, stejně nestandardním způsobem, jakým terapii začala a vedla, ukončila i naše setkávání. Mně tak vznikl nedokončený Gestalt, který si tady - snad - sama ukončím.

Ale asi spíš ne.

P. S.: Chcete-li mne kontaktovat, můžete mi napsat na laura_b@centrum.cz. Nepište, prosím, administrátorovi stránek. Děkuju :)

Dárky v psychoterapii

Dnes mi domů přišlo malé překvapení. Květiny. Byl u nich milý vzkaz. Kamarádka-doktorka mi děkovala za dva respirátory, které jsem jí před dvěma týdny donesla, protože neměla v ambulanci vůbec nic. Ačkoliv takovou samozřejmou pomoc nepovažuju za „dar", připomnělo mi to, že jsem ještě nepsala o „darech v terapii". V naší terapeutické dechovce to byl...
Celý článek
© 2019 Jemiblbe.cz
click here