Tyto stránky používají k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto stránek s tím souhlasíte.

Přihlásit se

Uživatelské jméno
Heslo
Pamatuj si mě

Vytvořit účet

Povinné údaje
Jméno
Uživatelské jméno
Heslo
Ověření hesla
E-mail
Ověření emailu
Captcha *
Reload Captcha

Říkejte mi třeba Lauro. I když mě často oslovují slečno, už jí více jak deset let nejsem. Vypadám prý na svůj věk zachovale, ale cítím se na sto let. Jsem životem hodně unavená.
Budu psát o průběhu mé psychoterapie, úplně první v životě. Přišla jsem do ní po dávných složitých traumatech, která mě po letech dostihla v podobě depresivních stavů a nesnesitelných úzkostí.
Terapie to byla poněkud zvláštní, což mělo příčinu v úvodním setkání, které vyústilo v nestandardní nastavení psychoterapeutického vztahu. Vlastně to byl takovej "punk v terapii". Nemělo to dobrý konec, vlastně konec to nemělo z pohledu psychoterapie žádný: terapeutka, sympatická dáma řešící nezáviděníhodné osobní trable, stejně nestandardním způsobem, jakým terapii začala a vedla, ukončila i naše setkávání. Mně tak vznikl nedokončený Gestalt, který si tady - snad - sama ukončím.

Ale asi spíš ne.

P. S.: Chcete-li mne kontaktovat, můžete mi napsat na laura_b@centrum.cz. Nepište, prosím, administrátorovi stránek. Děkuju :)

První setkání s psychoterapeutkou, punk v terapii začíná

Nevím, jestli každý čtenář mého blogu byl někdy na psychoterapii, spíše hádám, že nikoliv. Moje první sezení s psychoterapeutkou bylo mé úplně první v životě - předtím jsem na žádnou psychoterapii nechodila. Člověk, který jde poprvé na psychoterapii, má tedy logicky mraky otazníků, protože neví, do čeho jde. Takže jedno páteční ráno bylo pro mě vce...
Celý článek

Moje trauma aneb proč nesnáším doktory

V prvním příspěvku do mého blogu jsem popsala, jak vypadalo naše první setkání s terapeutkou. Asi bych ale měla taky napsat, co mě do terapie přivedlo. Stalo se to hrozně dávno, je to víc jak deset let. Byli jsem s manželem v zahraničí na stáži v jedné ne úplně blízké zemi. Jezdili jsme každý den ráno do práce na skútrech. Večer zpátky. Jednoho dne...
Celý článek

Jak se (ne)otevřít psychoterapeutovi

Když zahajujete terapii a s terapeutem si domlouváte zakázku, obvykle si řeknete, že začnete například deseti sezeními, a po jejich absolvování tento blok vyhodnotíte. Odborná literatura píše o tom, že se terapeut nejpozději v tuto dobu táže na zpětnou vazbu (ti starostliví se opakovaně ptají v průběhu), protože zpětná vazba od klienta dává te...
Celý článek

O délce sezení v terapii

​ Když se rozhodnete, že oslovíte nějakého terapeuta, zpravidla nahlédnete do jeho ceníku – tedy za předpokladu, že daný terapeut má vlastní webové stránky s ceníkem. A tam se obvykle dočtete i o variantách sezení. Základní sezení trvá obvykle 45 – 50 minut, delší 80 – 90 minut. Delší sezení je logicky dražší (že time is money, platí i pro pomáhají...
Celý článek

Mlčení v terapii

​ V době, kdy píšu tuhle část blogu, jsem už poměrně dost poučený laik, protože mám velmi načteno. V jednom z minulých blogů jsem se zmínila o knize "Jak mi dneska je? Aneb 44 možných i nemožných způsobů, jak začít psychoterapeutické sezení" ( k dostání zde ). Je to kniha pro psychoterapeuty, která jim dává zajimavé tipy, jak svou práci dělat dobře...
Celý článek

Chemie a já

O antidepresivech už jste možná slyšeli. Někdo si je plete s benzodiazepiny, takže si myslí, že třeba Neurol je antidepresivum. To fakt ne.  Zatímco benzodiazepiny, hovorově „benzáky" (třeba ten Neurol, Diazepam, Rivotril atd.), vám „udělají dobře hned" (a proto na ně vzniká závislost), antidepresiva najíždějí strašně pomalu a užívají se dlouh...
Celý článek

O bezpodmínečném přijetí (terapeuta)

O bezpodmínečném či bezmezném přijetí se v psychoterapii mluví výhradně ve vztahu ke klientovi. Tedy terapeut přijímá klienta pozitivně tak, jak je, a snaží se mu pomoci. Pochopitelně to takhle vždycky nejde, a to zejména tehdy, řeší-li se s klientem náročnější témata (třeba sadismus, pedofilie), na které terapeut prostě „nemá žaludek". V takových ...
Celý článek

Neukončený Gestalt

Znáte ten pocit, když něco nestihnete, neuděláte, nedokončíte? Jak moc dokáže člověka zžírat to, že třeba nedodělal školu, nebo že někde zanechal rozdělanou práci? V psychologii se o „nedokončených" věcech píše/mluví docela dost. Když se něco nedodělá, je to jako nedomalovaný obraz. A takový nedokončený obraz může člověka pronásledovat celý život, ...
Celý článek

Ukončení psychoterapie: punk se opět hlásí o slovo

Znáte ty filmy, které začínají koncem? Ty filmy, kdy na začátku víte, co se děje na konci příběhu, a teprve pak se filmaři rozvypráví, co tomu předcházelo? Tak takový blog, kdy se začíná koncem, nemám, protože vlastně ten příběh ještě neskončil. Teda „psychoterapie" skončila, ale tím neukončeným Gestaltem si to celé žije dál vlastním životem, čemuž...
Celý článek

Hranice v psychoterapii

Hranice v psychoterapii jsou velmi důležitým tématem a když se podíváte na program různých setkání psychoterapeutů, konferencí a jiných vzdělávacích akcí, zjistíte, že se tam tohle téma často vyskytuje. Hranice, které si lidé dávají v běžném životě, respektive si je kolem sebe budují, aby si uchovali „svůj prostor", jsou v podobném smyslu důležité ...
Celý článek

Moje (ne)potřeba pomáhat a zachraňovat

Nejsem žádný dobroser, to bych ráda napsala jako první. Občas totiž na lidi působím přesně naopak: mají pocit, že jsem se snad narodila pro to, abych s gustem řešila cizí problémy – třeba na úkor mých potřeb. To je ale strašný omyl. Ohlédnu-li se hodně, hodně zpět, tak tam žádnou Lauru – dobrosera – nevidím. Zatímco se spolužáci na střední pinožili...
Celý článek

Selhání psychoterapeuta? Zřejmě častější jev, než se zdá

Když jsem napsala první články do mého blogu o punkové terapii , netušila jsem, že tohle téma bude mít takovou odezvu. První emaily nejdřív přišly přímo administrátorovi stránek, po zveřejnění mého kontaktu v mém profilu už dostávám reakce přímo, a docela koukám. Nestačím se divit, co všechno se může v terapii stát. Co mě ale znepokojuje víc, je to...
Celý článek

Máma je zase smutná

V rámci mé „konstantní depky" (chvíli jsem přemýšlela, jak to nazvat, jestli je to skutečně deprese, nebo jen blbá nálada, nenaladění, rozladění, deka…) jsou období, kdy je to ještě horší a nejradši bych někam zalezla a nevylezla. Nejde vůbec o ranní pesima (tenhle pojem z odborné literatury mě docela baví), vstanu bez problémů (i hnusný sny mě roz...
Celý článek

Sarkasmus v (punkové) psychoterapii

„Sarkasmus je nejnižší formou humoru, ale nejvyšší formou inteligence." Oscar Wilde Sarkasmus mě docela baví. V odborných textech týkajících se psychologie se o něm píše docela nehezky, ale já bych to – co se týče každodenního života, nikoliv terapie – neviděla tak špatně. Odlehčení nepříjemných situací je fajn a když člověk není neempatické tele, ...
Celý článek

Sebeodhalení terapeuta? Ano, ale ne kompletní striptýz, prosím

​Z prvního článku, kde jsem popisovala začátek naší „punkové psychoterapie" , vyplynulo, že nepatřičné sebeodhalení terapeutky (T) bylo kamenem úrazu našeho setkávání a nevratně poznamenalo náš psychoterapeutický vztah. Sebeodhalení terapeuta ale nemusí být na škodu, když je provedeno tak nějak „citlivě", ve správné míře a ve správný čas. Sebeodhal...
Celý článek

„Doodhalení terapeuta“ aneb tohle v terapii nedělejte!

​ V minulém článku jsem psala o sebeodhalení terapeuta, respektive o sebeodhalování mé terapeutky (T), které bylo v počátku tak extenzivní a intenzivní, že to pro náš psychoterapeutický vztah znamenalo naprostou zkázu: v počátku , kdy byla T zraněná a ne příliš ve formě, měla potřebu o sobě a svých problémech hovořit. Po několika měsících, kdy se j...
Celý článek

Punk v terapii? Omyl! Tohle je dechovka!

Za tenhle blog jsem opravdu šťastná. Díky psaní se mi postupně „rozsvítilo", do určité míry ulevilo a taky jsem dostala nemálo podpůrných e-mailů. Navíc jsem se seznámila se zajímavými lidmi, se kterými si průběžně píšeme, což je velmi hojivé. „Neměla bys ale psát jen o tom, co bylo," říká psychiatra, moje známá, která si už před pár měsíci vyslech...
Celý článek

Nebreč a nedělej mi ostudu!

Vzpomínky na dětství mám docela pěkné. Prožila jsem ho – kromě školy - převážně ve sportovním prostředí. Ze školy jsem chodila rovnou na tréninky, o víkendu byly turnaje. Taky jsem ale byla dost nemocná: angíny střídaly bronchitidy a záněty středního ucha. Furt dokola. Takže při vzpomínkách na dětství se mi - nepočítám-li to hezké - vybaví i nekone...
Celý článek

Žárlivost v (dechovkové) psychoterapii

​Při psaní nadpisu mě hodně zamrzelo, že už nemůžu psát o „ punkové terapii ", ale musela jsem ji přejmenovat na „dechovkovou" . Inu co, pohled na věc se v čase mění a někdy potřebujete na utřídění myšlenek nejen ten hojivý čas, ale i někoho nezávislého, kdo se na daný problém podívá s opravdovým odstupem a otevře vám oči. Takže ano, budu dnes psát...
Celý článek

Doba koronavirová

Pár lidí se mi ozvalo, proč nepíšu a jestli jsem ok. Jestli třeba nejsem pozitivní na COVID-19. Jestli mám karanténu. Ne, nejsem pozitivní a ani nejsem v karanténě. Tohle mě zatím minulo. Ozvala se mi i administrátorka stránek, že mám být trpělivá, když mi nový článek redakce hned neschválí. Mají frmol. S psaním tedy nespěchám, vlastně ani moc psát...
Celý článek
© 2019 Jemiblbe.cz // PHK MARKETING s.r.o.
click here